Zabíjeli jste naše ženy a naše děti... bombardovali naše města zdálky jako zbabělci... a máte odvahu nazývat nás teroristy?
Ubijali ste naše žene i našu decu... bombardovali naše gradove iz daljine kao kukavice... i usuđujete se da nas zovete teroristima?
Naše děti ji uvidí na vlastní oči.
Наша деца ће га осетити на сопственој кожи.
Naše děti spolu chodí do školy.
Deca nam idu zajedno u školu.
Naše děti jsou slitinami ničeho menšího než našich nedokonalých těl.
Naša deca su legure, napravljene od našeg ne savršenog mesa.
Ta voda je pro naše děti!
Ta voda je za našu decu!
A teď naše děti pobila kavalérie.
Sada je konjica posekla našu decu.
Velká země, za čež nám naše děti poděkují.
Veliku državu za koju će nam deca biti zahvalna.
Bez ohledu na to, jak to můžete nazývat, bychom vás se Skyler rádi požádali, abyste prosím z toho naše děti vynechali.
Bez obzira kako ćeš to nazvati, Skyler i ja bi vas hteli zamoliti da ostavite našu decu izvan ovog.
Vidíme naše děti, jak se stávají oběťmi, těch nejzákeřnějších zločinů proti lidskosti za zdmi jejich vlastního kostela.
Vidimo decu kako postaju žrtve jednog od najstraviènijih zloèina protiv èoveènosti ikad izvršenih unutar zidova vlastite crkve.
Tak, všechny naše děti odešly... dnes večer je jídelna pouze pro dospělé.
Sada kada su deca otišla. Veèeras, trpezarija je... samo za odrasle.
Před 10 lety, když z našich očí vyzařovalo mládí, předtím než tato krutá válka přinutila naše děti stát se muži.
Pre 10 godina, kada je još mladost gorela u našim oèima, pre nego što nam je ovaj gorki rat prisilio decu da postanu muškarci.
Bude do války potřebovat naše děti.
Biæe mu potrebno da se naša deca pridruže borbi.
"Přicházejí vraždit naše děti, naše ženy v naší náruči."
"Да убију ваше синове, ваше супруге."
Když uděláme, co chtějí, vrátí nám naše děti.
Želimo isto što i oni, da nam vrate decu.
Mým největším přáním je, aby moje děti, naše děti, nemusely procházet tím, čím právě procházím.
Moja najveæa želja je da moja deca... Naša deca, naredna generacija... ne mora da se suoèava sa ovim.
Řekla: "Teď jsme tu jen proto, aby na nás naše děti mohly vzpomínat."
Rekla je: "Sada..." "Samo postojimo da bismo bili uspomene naše dece."
Ano, ale na nic jiného se mě neptej a neříkej, že naše děti budou fandit Dodgers.
Da. I ništa me ne pitaj! I ne prièaj kako æe nam deca navijati za Dodžerse.
Jsme hrdí na to, co jsme udělali, a jsme hrdí na naše děti.
Ponosni smo na ono što smo postigli, i ponosni smo na svoju decu.
A mít sex jednou za šest týdnů a pořád poslouchat, jak zbožňuje naše děti, ale přitom se o ně vůbec nestará.
I spavamo zajedno svakih šest nedelja? Onda ga slušamo kako prièa da voli decu dok se ne brine o njima?
Naše děti tráví 181 dní chozením do krabicových škol.
Наша деца проводе 181 дан идући у школу у кутији.
Že nám bude stále svítit slunce a naše děti nikdy nebudou brečet.
Сунце би увек сијало и наша деца никад не би плакала.
Přitom jsou tyto rozpočty klíčem k budoucnosti; klíčem pro naše děti.
A ovi budžeti su ključni za našu budućnost; oni su od ključne važnosti za našu decu.
Závěr tedy je, že se musíme zajímat o veřejné rozpočty, protože jsou zásadní pro naše děti a naši budoucnost.
I poenta je da moramo da brinemo o državnim budžetima zato što su od ključne važnosti za našu decu i budućnost.
Existuje i továrna, která oslepuje naše děti, neschopná je uživit, neschopná jim dát dostatek vitaminu A.
Као да постоји фабрика која нашу децу ослепљује, не пружајући им храну, не пружајући им витамин А.
A když nebudeme učit naše děti, jak být o samotě, budou vědět jen jak být osamělí.
И ако не научимо своју децу да буду сама, једино што ће она знати је да буду усамљена.
A všichni si myslíme, že naše děti budou výjimečně talentované.
Svi mislimo da će naša deca biti posebno talentovana.
V dnešní době žijeme a vychováváme naše děti pod rouškou jakéhosi dětsko-fantasticko-úžasného průmyslového komplexu.
Živimo u današnjici i odgajamo svoju decu, u nekoj vrsti spektakularnog industrijskog kompleksa dečije fantazije.
Máme také několik skvělých žen, které píší nové příběhy pro naše děti. A i přes to, jak trojrozměrné a nádherné Hermiona a Katniss jsou, jsou to pořád válečné filmy.
I takođe imamo sjajne žene koje pišu nove priče za našu decu I koliko god da su trodimenzionalne i izvrsne Hermiona i Katnis, ovo su i dalje ratni filmovi.
Jinými slovy, potřebujeme být odhodlaní v tom, dělat naše děti odhodlanější.
Drugim rečima, moramo da budemo borbeni u izgradnji borbenosti kod nase dece.
Zapotřebí je také aktivního rodičovského centra, které tu je nejen každý den, ale zároveň je také součástí našeho vedení tím, že rozhoduje za své děti, za naše děti.
Potrebni su vam angažovani roditelji, koji ne samo da se pojavljuju u školi nego su i deo uprave, donose odluke za svoju decu, našu decu.
Naše děti jsou stále větší, ale zároveň rosteme do různých směrů.
Naša deca postaju sve veća, ali u isto vreme mi rastemo u raznim pravcima.
Naše děti chodí do různých škol.
Наша деца иду у различите школе.
Možná je stále potřeba celá vesnice, aby vychovala naše děti dobře.
Možda je još uvek cela zajednica odgovorna za dobro vaspitanje dece.
Jak se hranice toho, co vymezujeme bezpečnou zónou změnšují, odřezáváme tím naše děti od cenných příležitostí naučit se, jak zacházet se světem kolem nich.
Stoga, kako se granice onoga što određujemo kao bezbednu zonu sve više smanjuju, lišavamo našu decu dragocenih prilika da nauče kako da komuniciraju sa svetom oko sebe.
Navzdory provokativnímu názvu, tato prezentace je skutečně o bezpěčnosti a o jednoduchých věcech, které můžeme udělat, abychom vychovali naše děti kreativní, sebejisté a schopné ovládat prostředí kolem nich.
(Smeh) Uprkos ovom provokativnom naslovu, ova prezentacija je zaista o bezbednosti i o nekim jednostavnim stvarima koje možemo da uradimo da odgojimo decu da budu kreativna, sigurna u sebe i da kontrolišu svoju okolinu.
Prostředí, kde jsou neustále k dispozici, učí naše děti hodnotit se na základě množství získaných lajků a druhů komentářů, které přijímají.
Ovo onlajn okruženje uči našu decu da vrednuju sebe na osnovu broja lajkova koje dobiju i vrste komentara koje dobiju.
V kultuře posedlé vzhledem však naše děti vedeme k tomu, aby věnovali více času a úsilí tomu, jak vypadají na úkor všech ostatních aspektů, kterými se vyznačují.
Ali u kulturi opsednutoj imidžom, učimo našu decu da troše više vremena i mentalnog truda na svoj izgled na račun svih drugih aspekata njihovog identiteta.
Napadá mě, že hodně učebnic, které vzdělávají naše děti, jsou ze své podstaty neobjektivní.
Запањује ме да је велики број уџбеника који се користе за образовање наше деце веома пристрасан.
Musíme znovu přemýšlet o základních principech, podle kterých vzděláváme naše děti.
Mi moramo da razmislimo o osnovnim principima prema kojima obrazujemo našu decu.
Musíme začít naše děti učit o jídle. Ve škole.
Moramo početi da učimo našu decu o hrani u školama, tačka.
A každý den, všude naše děti rozprostírají své sny pod našimi chodidly.
I svakog dana, svuda, naša deca šire svoje snove pred naša stopala.
0.69675016403198s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Naša deca zapravo idu u istu školu. 